top of page

Od vlákna k šátku aneb Martinina cesta do Coma a zpátky

Aktualizováno: 14. 7. 2022


Vidět věci na vlastní oči, poznat je nejen z doslechu či vyprávění, to je přirozená lidská touha.

Při budování naší značky Silky gang jsem vždy osobně chtěla poznat a setkat se se všemi, kdo nám pomáhají na cestě, kde na konci můžeme držet v ruce náš hedvábný šátek.

Od dětství jsem měla ráda knížky i filmy ve stylu „jak se to dělá“. Člověk mnohem lépe pochopí, kolik umu i práce stojí někdy i za obyčejnou věcí.

Co mě naučilo podnikání v hedvábném oboru? Že kvalita materiálu a dodavatele je klíčovou ingrediencí k tomu získat mimořádný produkt. K čemu vám bude dokonale nakreslený vzor, když nezvolíte tu správnou látku a způsob tisku.

Ti, kdo sledují naši cestu od začátků, ví že naší první zastávkou byla Velká Británie, kde jsme tiskli první rok a půl. Byli jsme moc spokojeni v malé rodinné tiskárně, která dodávala pro ty největší anglické módní domy. Ale přišel Brexit a my, v rámci udržení plynulého chodu firmy, začali hledat nového dodavatele přímo na starém kontinentu. Pokud jsme chtěli, v souladu s filozofií značky Silky Gang, být maximálně lokální, zůstat v Evropě, nabízely se jen dvě lokality. Francouzský Lyon a italské Como. Dvě historicky nejstarší centra produkce hedvábných látek. Při rozhodování, kam se obrátit, zafungovalo moje vnitřní nastavení. Miluji Itálii, její architekturu, gastronomii i lidi. A tak začalo půlroční hledání toho správného dodavatele.

Ve firmě se nám vršily vzorky látek a tisků, které nám zasílaly firmy, které jsme oslovili. Moje prvotní, dnes už vím že naivní, představa, že v tak slavném textilním regionu bude naše vzory skvěle reprodukovat každý, vzala rychle za své. Vždy tam bylo nějaké "ale", které nás odradilo od další spolupráce. Hlavní kámen úrazu byl v barevnosti tisků, prokreslení detailů a také barvě rubové strany. Protože čím vyšší gramáž hedvábí používáte, tím náročnější je provést tisk tak, aby rubová strana nebyla moc světlá. Přiznám se, že po čtyřech měsících jsem si začínala docela zoufat. Většina firem to s námi nakonec vzdala s tvrzením, že jsme moc nároční a že lépe naše vzory vytisknout nejdou. Ale já si říkala, když jsme našli skvělé tiskaře v Anglii, tak někde tam budou určitě také. A pak to přišlo. Víceméně náhodou na mě při hledání na Googlu „vyskočila“ jedna malá firma (možná se mě Googlu zželelo a seslal mi ten kontakt). Poslali mi svoje první tisky a nebyly nic moc. Ale když jsem měla připomínky, posílali nové a nové verze, bylo jich snad 6 nebo 8, dokud nakonec nepřišla překrásná sada našich vzorů, v perfektní barevnosti, se všemi detaily, a hlavně skvěle vybarvenou rubovou stranou látky.

Pochopila jsem, že tam někde u Coma jsme našli obchodního partnera, který je stejný perfekcionista jako my. A když nám na zkoušku poslali úplnou novinku, hedvábný twill v bio kvalitě, úplně jsem se zamilovala. Ten lesk, ta měkkost i při vyšší gramáži, ty zářivé barvy.

A tak začala naše nová, italská kapitola.

Moc jsem se chtěla vypravit přímo do výroby a poznat se osobně s těmi, kteří našich vzorům vdechnou hedvábný život. Ale přišel Covid a dva roky jsme čekali, než si budeme moci užít návštěvu regionu Como se vším všudy.

A to se stalo letos v červnu. Píši tento článek hlavně proto, že jsem stále plná emocí z toho, co vše jsme mohli zažít a vidět. Zjistíte, že 1000 km od vašeho domova jsou lidé se stejnou vášní pro barvy, látky i vzory. I když jsme se s našimi dodavateli viděli osobně poprvé, měla jsem pocit, že se známe léta. Asi i ten fakt, že jsou jako my malá rodinná firma s podobnými hodnotami, hrál podstatnou roli.

Chtěli jsme vidět a navštívit všechno. Nejen místo, kde se naše šátky kompletují a posílají pečlivě zabalené do Prahy, ale i cestu hedvábného vlákna od utkání látky až po tisk a finální úpravy vzorů i šití našich rolovaných okrajů.

První cesta vedla tedy do tkalcovny. Látky pro naše šátky se tkají v přádelně Giuseppe Cattaneo, která byla založena již roku 1892. Dodnes se jedná o rodinnou firmu. Měli jsem štěstí, že nás celým provozem provedl sám pan majitel. Vidět na vlastní oči, jak náročný je proces spřádání těch správných hedvábných vláken do obřích „špulek“, které se osazují na tkalcovské stavy vyrobené ve Švýcarsku, bylo fascinující. Podle typu vláken a množství špulek se nastavuje typ a hustota tkaní. Přádelna se specializuje na tkaní hedvábných tkanin v bio kvalitě. Znamená to, že dodavatelé surových hedvábných vláken z Číny a Evropy musí mít certifikovanou ekologickou produkci. Ať je to pěstování moruší bez zásahu pesticidů nebo následný chov bourců morušových. Surové vlákno pak míří do přádelny v Itálii, kde šetrným způsobem, se sníženými nároky na spotřebu vody, tkají metry hedvábí, které se může označovat certifikací GOTS neboli Global Organic Textile Standard. Jedná se nejpřísnější mezinárodní biotextilní certifikaci. Zajišťuje ekologickou čistotu výroby i konečného výrobku.

Na rozdíl od standardních hedvábných látek toto hedvábí neprochází bělícím procesem a na omak je hebké a zářivé.

Při stejné gramáži látky vidíte ten markantní rozdíl mezi nebio a bio hedvábím.

My používáme pro naše šátky krále mezi hedvábím – hedvábný twill neboli serž. Poznáte jej podle jemného jednostranného řádkování. Tento typ látky vyniká pevností a zároveň splývavostí. A pro ty, kteří mají rádi čísla: my tiskneme na Twill 14 a 16. Hodnota značí tzv. jednotky momme. Čím vyšší číslo, tím kvalitnější hedvábí. V běžné produkci se většinou používá Pongé 6-10, Habotai 8 -10, Crepe de chine 10 – 12.

Vyšší gramáž hedvábí a způsob tkaní vám zajistí vyšší trvanlivost materiálu. Ale například u twilu ve vyšší gramáži je pak mnohem náročnější zajistit při tisku „propsání“ vzoru i na rubovou stranu.

To už se dostáváme do finále našeho objevování v Comu. Návštěvy tiskárny na hedvábí. V celé továrně byl přísný zákaz fotografování. Měla jsem štěstí, že byly zrovna ve výrobě naše šátky, a tak jsem mohla udělat alespoň pár záběrů. Pak jsem se dozvěděla, že kvůli ochraně autorských práv značek, které zde tisknou své produkty, nesmíte při návštěvě pořizovat fotodokumentaci. Na můj dotaz, pro které firmy se zde tiskne, začali padat jméno jako Gucci, Dolce Gabana, Valentino, Prada nebo Louis Vuiton. To mě uklidnilo, že naše šátkové vzory jsou opravdu v dobrých rukou.

Tiskařské stroje, které zde používají, mají poetický název Mona Lisa. Jsou to takové tiskařské „rolls royce“, které vyrábí jedna italská značka, původně orientovaná na sítotisk. Ten už se v současnosti pro tisk na hedvábí používá jen minimálně. Na rozdíl od digitálního tisku neumožňuje sítotisk použití tak pestré palety barev a barevných přechodů. A tak se tito bývalí mistři sítotisku vrhli na vývoj digitálních tiskáren, které by v sobě spojili dokonalost sítotisku a výhodu tisku digitálního. Narodila se Mona Lisa, na které se tisknou i naše šátky Silky gang, které si pak vy omotáte kolem krku.

Pro tisk zde používají jenom ekologické barvy s certifikátem Oeko- tex, které se vyrábějí v Japonsku.

Po vytištění vzoru následuje ještě máchání ve stabilizačních lázních a napařování. Na konci je látka s mimořádnou barevností a leskem. Další zastávkou v procesu výroby je oddělení lemování hotových šátků. Existuje více způsobů úpravy lemů šátků. Ty levnější jsou většinou olemovány tzv. entlovacím stehem nebo rovným prošitím. Ty luxusní mají mají tzv. zaválku neboli rolované okraje. Zaválka se buď dělá na speciálním šicím stroji a konce šátků se zapošívají ručně. Nebo je celá zaválka ručně ušitá. My na našich šátcích používáme první způsob zaválky, ale poté, co jsem na vlastní oči viděla, jak precizně umějí zdejší šičky ruční zaválku, hádejte, pro co jsem se nadchla. Je to takový Olymp mezi šátkovými okraji. Samozřejmě, že to znamená i vyšší cenu konečného produktu, ale co se týká vzhledu a možností provedení zaválky, tak zde se otevírají úplně nové obzory. Používají se dva typy zaválky. Tzv. „francouzská“, kdy je rulička zarolovaná do líce látky (najdete např. u šátků Hermés) nebo klasická, kdy je rulička stočená do rubu šátku.

Finálním krokem před zabalením šátku je ruční přišití naší tkané značky Silky gang Prague a údaje o složení potvrzujícího, že opravdu máte v ruce šátek z bio hedvábí, který ušel dlouhou cestu až k vám.

Při návštěvě „naší“ tiskárny nám zároveň představili jednu úplnou novinku, tiskařský stroj, kterých je na celém světe jen 10. A co umí? Tak to si nechám zatím pro sebe. Ale asi je vám jasné, že už se mi nějaké nové vize honí hlavou.

Těším se, až se do Coma zase vrátíme. Vybírala jsem nové materiály, pro naše příští projekty, ale také jsme navštívila spousty krásných měst a městeček kolem stejnojmenného jezera. Rozhodně doporučuji jeho návštěvu. Je tady překrásně, v mnohém vám atmosféra i architektura připomene pobřeží na jih od Říma – Amalfi. Zde ale je mnohem příjemnější klima. S pohledem na rozkvetlé hortenzie a žluté citrony na pozadí šmolkově modrého nebe jsem se loučila s tímto krásným místem a nasála do sebe inspiraci opulentních a sytých barev, které v tom italském slunci září ještě o něco jasněji.


Ciao


Vaše Martina


261 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page